Historie náboženského využití zámku
Původní kaple zámku vznikla ještě v dobách luteránských majitelů jako modlitebna a nacházela se s největší pravděpodobností v přízemí jihovýchodního křídla. V roce 1711 měla kaple hlavní oltář s obrazem sv. Anny a Jáchyma, dále pak byla vyzdobena obrazy Zmrtvýchvstání, Matky Boží a sv. Dominika. Zajímavostí je, že se v témže roce uvádí v soupisu inventáře i bratrské mešní svícny, patrně pozůstatek někdejší modlitebny.
Roku 1763 se dozvídáme, že kaple měla oltář s obrazem sv. Jana Křtitele. Zřejmě v důsledku změny majitele došlo i k výměně oltáře a snad i zasvěcení.
V roce 1787 kaple ještě sloužila svému účelu, a to nejspíše až do první třetiny 19. století.
Další zprávy už nemáme, zámek sloužil především hospodářskému využití. Za zmínku stojí ještě vybudovaný výklenek ve tvaru malé konchy na jižní fasádě nádvoří, kde stávala dřevěná socha sv. Jana Nepomuckého, patrně od počátku 18. století. U této sošky se na nádvoří zámku konávaly pravidelné pobožnosti až do počátku 2. světové války. Bohužel při požáru v roce 1943 tato soška byla z velké části zničena.
Popis nové kaple
Kaple svatého Bernarda z Clairvaux je duchovním srdcem obnovovaného bývalého zámku ve Stránecké Zhoři. Ze zcela zdevastovaného prostoru byla v duchu tradičního stavitelství nově vybudována v letech 2004 – 2019, přičemž práce na dokončení výbavy interiéru stále probíhají.
Kaple je situována uprostřed sníženého přízemí jižního křídla budovy někdejšího zámku ve Stránecké Zhoři. Prostor vznikl spojením suterénních a přízemních místností, devastovaných od 1.pol. 19. století. V současné době tak vznikla orientovaná podélná disposice odpovídající v miniaturním provedení typu tzv. římské basiliky. Orientace presbytářem k východu (ad orientem) je možná díky celkovému rozvržení stavby, jejíž vstup je situován k severu. Bylo tak využito i této okolnosti. Dále umístění kaple v objektu zámku částečně odpovídá někdejší poloze historicky doložené kaple sv. Joachyma a sv.Anny jenž se nacházela hned vedle současné prostory, a to ve východním cípu jižního křídla. Tato prostora je dochovaná, včetně původního presbytáře, disponovaném v nárožním rondelu. Jde však o velice malý (ca 38 m2) a dnešním požadavkům nevyhovující prostor. Jako kaple přestala fungovat v polovině 18. století. Současný prostor kaple je rozdělen na půdorysně prodloužené kněžiště, ukončené nikou; stylizovanou jako „vítězný oblouk“ a na loď kaple.
Prostor kaple využil někdejší klenutí z 2. pol. 16. století (valená klenba s protilehlými výsečemi a ukončen je právě zmíněnou valenou klenbou presbytáře, prosvětlenou malým podélným světlíkem k jihu. Loď kaple je pak prolomena třemi vysokými okny v místě někdejších otvorů směrem k jihu. Využitím disposic historických prostor byl umocněn vertikální rozměr liturgického prostoru v souladu se všemi tradičními pravidly křesťanské chrámové praxe. Bylo od počátku projektu dbáno že estetika jako součást etiky má lidskou duši zušlechťovat a vést k dobrému a krásnému ve smyslu absolutním, nikoliv relativním…
Prostor kaple je zcela samostatným a v rámci celé stavby dominantním, provedený v duchu tradicionalismu v architektuře a v souladu s principy památkové péče, jednoznačně předurčuje využití výlučně k sakrálním účelům posvátné liturgie. Ostatní využití a život může probíhat v jiných prostorách komplexu někdejšího zámku, aniž by jakkoliv zasahoval do poklidu a samostatnosti kaple. Navíc je kaple opatřena kovanou mříží na vstupu (kovářský mistr Stanislav Kazda), vymezující prostor na dvě části.
Dalším výrazným prvkem kaple je klenutá hudební kruchta na západní straně nad vstupem. Kůr byl, stejně jako klenutí presbytáře vyklenut nově. Uložení je na kamenných pilířích ze žuly, oba mají špicovaný líc s výrazným reliéfem řádového kříže. Vložení hudební kruchty umožnilo vzniku atria, které je od lodi kaple odděleno kovanou mříží a zároveň umožňuje malý prostor ca 13,5 m2 pro potřebu instalace malých varhan a hudebních produkcí menšího rozsahu. Zábradlí kruchty z dřevěných profilovaných kuželů je tématicky inspirováno tvarem kuželů zábradlí „Mariánského sloupu“ na Staroměstském náměstí v Praze.
Celkové provedení je ryze tradicionalistické a obsahuje množství prvků upozorňujících na novotvar doby vzniku, nejedná se tedy o historismus, ale o současnou architektonickou koncepci, respektující prostředí a styl budovy.
Kaple byla zřízena z rozhodnutí konventních představených a řádně schválena a ustavena brněnským biskupem Vojtěchem a v roce 2019 benedikována auxiliárním biskupem Pavlem Konzbulem, generálním vikářem diecéze brněnské.