Obřad svěcení začne v sobotu 18. října v 10 hodin. Součástí tohoto starého obřadu bude komentovaný výklad liturgických úkonů s hlubokou symbolikou a mše svatá, kterou bude celebrovat brněnský biskup Pavel Konzbul.
V průběhu obřadu dojde například k:
- Pokropení lidu, oltáře i stěn kaple svěcenou vodou (připomínka křtu)
- Vkládání ostatků svatých mučedníků do pevného oltáře (symbol spojení Kristovy oběti a eucharistie s obětí těch, kdo vydali svůj život pro víru)
- Pomazání oltáře i stěny kaple svatým křižmem na více místech, obvykle ve formě pěti křížů (symbol pěti ran Kristových)
A po obřadu bude následovat ještě požehnání a předávání konsekračních medailí.
Z důvodu omezené kapacity kaple se pro návštěvníky plánuje audiovizuální přenos na přilehlý prostor nádvoří zámku, pokud to počasí umožní. V prostorách nádvoří a černé kuchyně bude po obřadu pro každého nachystané občerstvení včetně teplých nápojů s možností posezení.
Kaple byla po dokončení hlavních stavebních prací nejprve požehnána (benedikována) a uvedena do provozu 21. září 2019. K jejímu kompletnímu vysvěcení (konsekraci) tak dojde až 18. října 2025, a to jak hlavního oltáře, tak prostoru celé kaple.
Rozdíl mezi benedikcí a konsekrací:
Benedikce je požehnání, tedy posvěcení určité věci, místa nebo osoby pro liturgické či duchovní užívání. Na rozdíl od konsekrace nemá benedikce charakter definitivního a neodvolatelného zasvěcení, ale spíše uvádí daný předmět či prostor do služby Bohu. Benedikovat lze kaple, oltáře, hřbitovy, zvony, liturgické nádoby, roucha nebo jiné předměty užívané při bohoslužbě. Obřad může vykonat nejen biskup, ale i kněz, a jeho účinek je možné zrušit nebo změnit – požehnaná věc může být odsvěcena a použita k jinému účelu. Benedikce je proto častější a širší formou posvěcení než slavnostní a trvalá konsekrace. Zpravidla v případě liturgických prostor benedikce předchází konsekraci.
Konsekrace znamená nejvyšší formu posvěcení, při níž je věc, místo nebo osoba trvale a neodvolatelně zasvěcena Bohu. V liturgickém smyslu jde o slavnostní obřad, který se vztahuje především na oltář, kostel či kapli a také na biskupské svěcení. Při konsekraci oltáře či chrámu se používá svaté křižmo, zapojují se symbolické úkony, jako je vložení relikvií do oltáře, jeho pomazání a okouření kadidlem. Tento akt je vyhrazen pouze biskupovi a má trvalý účinek: od chvíle konsekrace je chrám či oltář jednou provždy určen k eucharistické oběti a k bohoslužebnému slavení. Konsekrace proto představuje definitivní zasvěcení výhradně službě Boží.
